Můj
první pokus o vintage
Oslovil mě jeden milý
mladý muž, že by chtěl pro svou kamarádku dárek k ukončení studia. Říkal, že má ráda citáty Karla Čapka a taková
„knížka citátů Karla Čapka“ by se jí určitě líbila. „Není problém“, slyším se
odpovídat, bez jediné představy, jak by měla taková knížka vypadat. Noooo,
naslibovala jsem hory doly, černý les. Mladík byl spokojený J.
Pomalu mi začalo docházet, co jsem si to na sebe zase vymyslela. Ale zároveň
s těmi černými myšlenkami, přicházely i nápady a naštěstí spoustu nápadů J.
Poradila jsem se s pár šikovnými kamarádkami ohledně velikosti a stylu. Od myšlenky
na A4 popřípadě čtverec jsem brzy upustila a výsledkem byla velikost A5 na
výšku, svázat zutterem, ale ten styl a barevnost mi stále dělaly těžkou hlavu.
První myšlenka - černo-bílá kombinace – se mi zdála smutná, druhá myšlenka už
byla veselejší – odstíny šedé doplněné pastelovými barvami (žlutá, zelená,
modrá)…………… a pak to přišlo. Šikovná kamarádka mi nasadila brouka do hlavy.
„Zkus to ve vintage stylu!“ Já se nejdřív lekla, protože jsem v tomto
stylu nikdy nic nedělala a některá vintage dílka se mi ani moc nelíbila
(vintagerky prominou). Myšlenku jsem ale převalovala v hlavě sem a tam a
pak jsem si řekla, že je to úúúžasná výzva. Nebudu se srovnávat s profi
vintagerkama, ale udělám si svůj „stánička vintage styl“. Pak už šlo všechno
ráz na ráz.
Nákupy – první
nejoblíbenější část tvoření – probíhaly postupně, krásné papíry, ruční papíry,
velké květy, háčkovaná páska, visačky, přívěsky, provázky, krásnou washi pásku,
hnědý razítkovací polštářek (nechápu, jak jsem do té doby mohla bez něj být) a
spoustu dalších nezbytností.
Samotný proces tvoření
probíhal po večerech a nocích (všechny myslím znáte, zvláště vy, které máte
děti), ale i tak jsem si moc užívala tuto báječnou výzvu. Trochu jsem se bála,
co z toho všeho vznikne, ale taky jsem se moc těšila.
Citáty jsem si
připravila v PC, upravila velikost, písmo, rozvržení… vše jsem vytiskla na
slabší čtvrtky, rozstříhala na příslušnou velikost. Bohužel zatím nevlastním
skoro žádná razítka, která by se dala použít k tomuto stylu. Proto veliké
díky posílám kamarádce Lence, která mi ochotně půjčila razítka svoje. Po dva
nebo tři večery jsem upravovala stránky s citáty, razítkovala a „patlala“
kraje, no hnědá jsem byla až za ušima. Krásné scrapbookové papíry jsem
rozstříhala na příslušnou velikost a kouzlila s nimi. Vznikly kapsičky,
skrýše na visačky, šila jsem, lepila jsem, razítkovala jsem a zase znova dokola
od začátku, použila jsem i horké embosování.
Desky jsem vyrobila ze
silnějšího kartonu a polepila krásným hnědým papírem, který vypadá jako kůže.
Když bylo vše hotovo a
připraveno (kromě zdobení desek) poslala jsem celé dílko kamarádce Lence do
Prahy, kde dostalo finální podobu, a to svázáním na zutteru (už ho máááám svůj - dostala jsem ho vloni k narozeniná). Lenka mi
dílko svázala a přidala dírky na svázání, které zpevnila průchodkami.
No povím Vám, když jsem
doma balíček rozbalila, sama jsem si musela sednout na zadek. Bylo to nádherné
a měla jsem obrovskou radost (je třeba se umět pochválit J).
Zbývalo dozdobit desky,
mašličku na svázání a krabičku na předávání. Se zdobením desek jsem si také
pohrála. Velké květy jsem „popatlala“ hnědou barvou, použila jsem provázek, kam
jsem navlékla ptačí klícku, omotala, uvázala, nalepila květ, do jehož středu
jsem tavkou přilepila tmavě zelené růže, dozdobila jsem háčkovanou krajkovou
páskou, titulem knihy, dozdobila jsem ještě pár vnitřních stránek.
K tomuto se mi skvěle hodila sada kartonových výseků od další mojí
kamarádky Martinky (tímto jí také posílám velikánský dík). Do připravených
kapsiček a schovávaček jsem vložila listy na poznámky, na další citáty, na
věnování, vložila jsem visačky s citáty a kniha mi rázem trochu
ztloustla.
Před předáním jsem
ještě ozdobila krabičku na knížku ve stejném duchu, protože se mi nechtělo
knížku předat tak „nahou“.
Dáreček byl předán,
mladý muž byl dojat a byl nadmíru spokojen. Dáreček už je předán i osobě, pro
kterou byl zhotoven. Reakce byla prý nádherná, slečna je moc spokojená a já jsem
spokojená s ní.
Jak se dílo podařilo už
posuďte vy….
Samozřejmě jsem se nezapomněla pochlubit všem známým a kamarádům, dílko jsem všem ukázala, řádně okomentovala a ejhle :) byly tu další dvě poptávky :). Takže se celý proces opakoval ještě jednou a dvojitě :). Stejné dílo s použitím trochu jiných papírů a trochu jiného leč podobného zdobení. Takže vznikla tato dílka:
Tak a teď je tu máme všechny pohromadě. Doufám, že se Vám můj první pokus o vintage styl líbí. Všechna tři díla vznikla v loňském roce, v roce 2016, chvíli mi trvalo, než jsem "hodila na blog".
Děkuji za nahlédnutí :), přeji Vám krásný večer a někdy zase napřečtenou.
Stánička
