......uvařila jsem šunku :)
Mému drahému muži jsem k jeho 33tým narozeninám koupila šunkovar :), domluvila jsem se se švagrovýma, že mu na oslavu jako dárek přivezou "kus masa". Tak se stalo :). Až na malý zádrhel, kdy manžel dostal maso dřív než šunkovar, a tak si brousil na něj zuby k nedělnímu obědu, klaplo všechno perfektně :). Manžel dostal šunkovar a asi 2,5 kg masa a hlavně řeznickou rychlosůl, na kterou jsem já hlava děravá zapomněla. V pondělí, když byl doma klid, jsem se pustila do "šunko varu" :).
Takhle vypadá ten šikovný pomocník, nerezový "tubus", "péro", víko, teploměr, sáček na šunku a receptář se třemi recepty :).
Na radu starších, moudřejších a těch, co už šunku vařili ve stejném pomocníkovi jsem nakrájela kilíčko (šunkovar je na 1 - 1,2 kg masa) vepřového masa na kostičky víceméně stejné velikosti.
Ty jsem pak šoupla do pekárny na chleba, přidala 20 g rychlosoli, radili mi půl na půl s obyčejnou solí, dala jsem jen rychlosůl. Také jsem se dočetla, že při použití obyč soli je šunka taková šedá :), chtěla jsem šunku růžovoučkou, dala jsem jen rychlosůl. Přidala jsem deci vody a na program Těsto nechala pekárnu asi půl hodiny pracovat dokud se z masa nezačala uvolňovat bílkovina, resp. dokud nebylo maso "takové rozblemcané". Maso jsem vyndala do misky a ještě trochu prohnětla rukama, protože jsem si nebyla jistá, zda je již dostatečně rozblemcané :).
Po této bohulibé činnosti jsem si připravila nerezový tubus, do něj jsem dala pytlík a rohňácané maso jsem do něj nandávala a upěchovávala co nejvíce to šlo :)
Takto vypadal výsledek :). Tubus jsem zadělala "pérem", přikryla víkem, které jsem zatlačením pootočila a šup s tím do ledničky. Nedivte se, že do ledničky :). Připravená šunka musí dva dny odpočívat v pokoji, hmmmm tedy vlastně v lednici :)
Přišla středa a s ní dokončení velkého díla. Večer asi v osm hodin jsem umístila do příslušné dírky ve víčku teploměr, naplnila vodou ten nejvyšší hrnec, co doma mám, asi dva centimetry pod okraj tubusu, zapnula plotýnku na plný výkon a čekalo se :). Nejdříve asi hodinu a půl, než teploměr dostoupal k 80 stupňům :), pak jsem stáhla teplotu a snažila se teploměr udržet na 80ce, povedlo se držet na 85ce :), vařila jsem další hodinu :) (resp. nevařit na 100, prý to šunce škodí). Poté se má čekat než vše dokonale vychladne, přendala jsem šunkovar do studené vody a čekali jsme. Ve čtvrtek ráno jsem celá nedočkavá tubus otevřela a ejhle, byl skoro plný vody a šunka nikde :) :), ba ne. Vody tam bylo hodně, ale to byla šťáva z masa. Otevřela jsem pytlík, vylila vodu a vyndala ŠUNKU :), naší první domácí šunku, krásně růžovou, nerozpadající se (asi jsem dobře upěchovala :) ).
S ochutnávkou jsem počkala na moje chlapi, ač mě šunka velice lákala, vydržela jsem. A jak chutná? Je výborná, vynikající, úžasná a hlavně domácí a ručně dělaná (částečně :). Ještě si budu muset pořídit kráječ a bude to dokonalé :)
Mňam, doufám, že jsem vám udělala chutě :). Kdo váhá s nákupem, určitě doporučuji. Všude se dá najít spoustu receptů, kombinací, variant na domácí šunku........... takže nikdy nemusí být stejná. Těším se, až vyzkouším zase jiné přísady :)
Omluvte můj slovník, ale chtěla jsem co nejvíc přiblížit konzistenci masa :)
Krásný večer, dobrou noc a těším se na vás
Stánička
Žádné komentáře:
Okomentovat